B2 - Pozorování disku Venuše na slunečním disku
Zde si můžete stáhnout tento dokument v PDF [128kB].
Pozorování přechodu Venuše, stejně jako částečného zatmění Slunce Měsícem, není příliš náročné na technické vybavení. Je však nutné dodržovat několik základních bezpečnostních pravidel, co se ochrany očí týče. Je samozřejmé, že celá krása onoho fenoménu lépe vynikne za pomoci nějakého technického přístroje (dalekohled, hvězdářský dalekohled či teleskop).
V každém případě je však nutno sluneční jas filtrovat.
Pro zajímavost uvedeme, že nechceme -li poškodit oči, musíme snížit jasnost Slunce na jednu stotisícinu. Proto bychom měli být vždy velice opatrní, neboť nebezpečí oslepnutí je při pozorováních takovéhoto typu více než aktuální.
Pozorování pouhým okem při filtrovaném, tlumením světle
Zdánlivý průměr disku Venuše na slunečním kotouči je zhruba jedna úhlová minuta (1/60 stupně nebo 1/32 zdánlivého průměru slunečního disku). To umožňuje pozorovat celý jev pouhým okem skrze speciálně upravené sklo. Detaily, které je možno rozpoznat na slunečním povrchu závisí na jeho jasnosti. Znovu upozorňujeme, že pozorování Slunce bez ochrany je více než nebezpečné. Filtr má tu vlastnost, že zeslabí ultrafialové záření, zmírní světelný jas a také infračervené záření. Jedinou doporučenou ochranou jsou sluneční temné brýle, EEC ozkoušela takové brýle vyrobené z mylaru či z černých tenkých polymerových plátků s neutrální hustotou 5 a vyšší.
Pozorování za pomoci optických pomůcek
Triedrem
Obyčejný triedr (typicky 8x40 do 10x50, první číslo udává zvětšení, druhé pak průměr vstupních čoček v mm) vcelku vhodný nástroj. Avšak filtrace světla je nutná a je potřeba ji provést správně. Obě velké vstupní čočky musí být pokryty filtrem ( typ filtru viz. odstavec výše) k zajištění snížení intenzity na již zmíněnou jednu stotisícinu. Nikdy nepřikládej mylarové filtry na okuláry triedru, vždy musí být umístěny na vstupních čočkách. Světlo koncentrované na okulárech by velice snadno propálilo ochranné stínítko a vaše oči by byly nenávratně poškozeny.
Sluneční dalekohled
Sluneční dalekohled je poměrně levná záležitost, speciálně navržený pro hromadná pozorování bez rizika poškození zraku. Je vyroben z kartonu, je ohebný a tudíž snadno přenositelný. Optický systém tohoto zařízení promítá sluneční obraz na bílé plátno (cca 10 cm vprůměru). Sluneční dalekohled (doslova solarskop pozn.př.) je silně doporučen pro pozorování s dětmi či většími skupinami lidí (př.astrokluby).
Pozorování pomocí refraktoru (případně teleskopu)
Astronomický refraktor je v zásadě postaven ze spojek (čoček pozn.př.), které formují obraz pozorovaného objektu do ohniskové roviny (vzdálenosti pozn.př.). V případě pozorování Slunce je vhodné použít refraktor s aperturou od 60 do 100 mm a s relativní aperturní poměr f/D kolem 10. Do ohniska dvojice spojek můžeme položit nějaký detektor, například fotografický film (24 x 36), CCD nebo CMOS detektor digitální kamery (bez čoček). Průměr slunečního obrazu pak bývá v této vzdálenosti a x f, kde a je zdánlivý úhlový průměr Slunce (32 úhlových minut) měřeno v radiánech, což nám dá 9 mm obraz na jeden metr ohniskové vzdálenosti.
Slunce je také možno pozorovat pomocí okuláru či kompaktní digitální fotoaparátem či kamerou, tentokrát s využitím jejich čoček a nasazenou mechanickou podporou za okuláry. Nesmíme však zapomenou pokrýt vstupní objektiv filtrem (viz obrázek dole) vyrobeným z kvalitního optického skla pokrytého tenkou hliníkovou fólií, abychom zajistili snížení slunečního jasu na 1/100 000. Propustnost těchto filtrů (neutrální hustota 5) se většinou mění v závislosti na vlnové délce, takže se výsledná projekce jeví jako oranžová. To však na kvalitě nikterak neubírá. Takový filtr navíc blokuje infračervené záření, což je pro ochranu očí podstatnou podmínkou.
Pozorování pomocí malého refraktoru projekcí
Tato metoda je silně doporučena, neboť umožňuje pozorování více lidí najednou a to prakticky bez jakéhokoliv rizika. Je založeno nav využití objektivu refraktoru jako promítacích čoček (viz obrázek nahoře). Tato technika stoprocentně předčí sluneční dalekohled, co se kvality obrazu týče. Aby se nám sluneční obraz na promítacím plátně objevil, musíme pohybovat sv objektivem (okulárem), což vlastně připomíná práci zvětšovacích čoček. Paprsek světla pak může být směrován pomocí plochého zrcadla či hranolu. Pozorování se nám tím usnadní. Při takovém postupu nemůžeme využít ochranu filtrů, proto se nikdy nedíváme okem přímo dov paprsku světla.
Využití webcamery v ohnisku refraktoru
Zobrazování slunečního povrchu pomocí webcamery do ohniska refraktoru či teleskopu je jednoduché a proto je tato metoda velice populární mezi astronomy – amatéry. Nástroj by měl být opatřen filtry a webcamera (bez čoček) by měla být nasazena po odmontování objektivu se speciálním adaptérem. Pamatuj, že sluneční průměr vv ohnisku je pouze 9mm nav jeden metr ohniskové délky a tak velikost detektoru je malá (3 x 4 mm). Prov ohniskovou vzdálenost 1 metru bude proto pole viditelnosti zmenšené nav pouhých 10 úhlových minut (1/3 slunečního průměru). To vytváří ideální podmínky prov pozorování přechodu Venuše přes sluneční kotouč. Doporučené webcamery jsou pouze ty, které mají odjímatelné čočky. Webcamery umožňují využívat poměrně krátkého pozorovacího času, tím snižují vliv vzdušných turbulencí. Šum může být redukován více obrazů zav účelem získání obrazu velké kvality (dobrý poměr mezi signálem a šumem). Bezplatný software ktěmto účelům je volně dosažitelný nav Internetu.
Využití digitálního kompaktního fotoaparátu nebo kamery na objektivu
Je možné využít i tato zařízení sv jejich vlastními čočkami (obvykle neodstranitelnými) vev spojení sv objektivem. Čočky objektivu a kamery budou pracovat jako afokální systém, který bude vytvářet zesílení slunečního obrazu rovné poměru jejich jednotlivých ohniskových čoček. Kompaktní fotoaparáty nebo kamery mohou být namontovány hned zav objektiv. Opět platí pravidlo důsledného odfiltrování přicházejícího světla.