F5 - Přechod v roce 1882
Zde si můžete stáhnout tento dokument v PDF [91kB].
Mapa viditelnosti úkazu v roce 1882.
I tentokrát bylo naplánováno mnoho expedic. Přechod byl pozorovatelný hlavně z jižní Ameriky. Francie organizovala deset expedicí, a to na následující místa: ostrov Haiti (pod vedením Callandreaua), Mexiko (Bouquet), Martinik (Tisserand, Bigourdan, Puiseux), Florida (plukovník Perrier), Santa Cruz v Patagonii (plukovník Fleuriais), Chile (poručík Bernardicres), Chubut (Hatt), Rio Negro (Perrotin, ředitel hvězdárny v Nice), Hornův mys (poručík Courcelle-Seneuil), Bragado (Perrin).
Naval Observatory ve Washingtonu vyslala do celého světa osm expedicí. Tyto cesty se neomezovaly pouze na studium přechodů planety Venuše, ale během této události se konal i první mezinárodní geofyzikální rok. V těchto oblastech byly zřízeny pozorovací stanice (německá a francouzská expedice), které zaznamenaly podivné kmity hladiny při přílivu. Později vědci zjistili, že se jednalo o rázovou vlnu, kterou způsobila exploze sopky Krakatoa v Indonézii.
Redukce pozorování posledních dvou přechodů umožnilo Newcombovi zpřesnit hodnotu paralaxy Slunce s přesností na setiny vteřiny. Pro určení paralaxy Slunce je možné proměřit paralaxu planety Mars v opozici nebo paralaxu planetky během těsného průletu kolem Země. Současné metody určení paralaxy pomocí radarových měření dávají daleko přesnější hodnotu paralaxy, ale potvrzují hodnoty získané Newcombem z přechodů Venuše.
Následující tabulka uvádí hodnoty paralaxy Slunce získané od 18. století do současnosti.
| Metoda / autor | paralaxa |
| Přechod 1761 a 1769 | 8,43" a 8,80" |
| Přechod 1761 a 1769, Encke (1824) | 8,5776" |
| Přechod 1761 a 1769, (1835) | 8,571 ± 0,037" |
| Paralaxa Marsu, Hall (1862) | 8,841" |
| Paralaxa planetky Flora, Galle (1875) | 8,873" |
| Paralaxa Marsu, Gill (1881) | 8,78" |
| Přechod 1874 a 1882, Newcomb (1890) | 8,79" |
| Paralaxa planetky Eros, Hinks (1900) | 8,806" |
| Paralaxa planetky Eros, (1941) | 8,790" |
| Měření radarem, NASA (1990) | 8,79415" |