Venuše 2004
Navigace:
Dokument:
Historie pozorování
Pozorování přechodů Merkuru a Venuše bylo možné až v 17.století především díky pracím Johannese Keplera (1571-1630) a vydání Rudolfinských tabulek v roce 1627.
Přechody v datech
7. 11. 1631 – Keplerem předpovězený přechod Merkuru pozoruje v Paříži Pierre Gassendin (1592-1655), Remus Ouietanus v Alsasku, otec Cysatus v Tyrolsku a neznámý jezuita v Bavorsku.
6.-7. 12. 1631 – přechod Venuše přezpovězený Keplerem nebyl v Evropě pozorovatelný, probíhal v noci.
4. 12. 1639 – Angličan Jeremiach Horrocks (1619-1641) v Prestonu pozoruje další přechod Venuše, který se vymyká Keplerem stanovené periodě 120 let. Průměr Venuše odhadl na méně než jednu obloukovou minutu a paralaxu odpovídající 94 milionům kilometrů. Popisy jeho pozorování byly vydány v letech 1662 a 1672. Tento přechod pozoroval i William Crabtree v Manchesteru, neudělal však žádná měření.
7. 11. 1677 – Edmond Halley (1656-1742) pozoruje z ostrova Svatá Helena další Merkurův přechod. Další přechody předpověděl na léta 1761 a 1769, záznamy vyšly v Philosophical Transactions of the Royal Society v letech 1691, 1694 a 1716.
Pozorování 1761
Francouzské expedice pozorovaly přechod Venuše z Vídně, Tobolska na Sibiři a na ostrově Rodriguez severně od Madagaskaru. Do těchto expedicí patřili César-François Cassini de Thury, Jean Chappe d'Auteroche, Alexander Guy Pingre a Joseph-Jérôme Lefrançois de Lalande.
Angličané vyslali na pozorování dvě skupiny s astronomy Nevilem Maskelynem, Charlesem Masonem, Jamesem Bradleyem, Jeremiahem Dixonem a Johnem Wintropem. Přechod v roce 1761 pozororuje 120 profesionálních astronomů na 62 místech světa. Hodnoty sluneční paralaxy vycházely v rozmezí 8,5" ÷ 10,5".
Pozorování 1769
Chappe se svou skupinou odcestoval do Baha Kalifornia na západním pobřeží Mexika. Jejich pozorování nekomplikovalo počasí a posléze ještě 18.června 1769 pozorovali zatmění Měsíce, to jim umožnilo určit zeměpisnou délku místa. Všichni kromě dvou členů expedice však podlehli epidemii tyfu.
James Ferguson popsal přechody planet, Thomas Hornsby ve svém spisu vysvětluje smysluplnost pozorování. Celkem Anglie vyslala tři skupiny s Walesem a Dymondem, Hellem, Horrebowem a Borgrewingem. Třetí tým měl ještě navíc prozkoumat Jižní moře, tím byl pověřen James Cook. Někteří astronomové jako C. Mayer z Německa, Mallet a Pictet ze Švýcarska nebo Leonard Euler pozorují z mnoha míst v Rusku.
Tohoto pozorování se účastnilo 151 profesionálních astronomů na 77 místech světa. Z pozorování vyplynulo, že hodnota paralaxy leží mezi 8,43" - 8,80".
Pozorování 1874
Přechod byl pozorovatelný v Číně, Japonsku, severovýchovní Asii a Austrálii. Francouzští astronomové k této příležitosti sestrojili fotografický revolver.
Pozorování 1882
19. století bylo ve znamení pokroku, což umožnilo získat mnohem přesnější výsledky měření. Pozorování v Chile se účastnili astronomové z Belgie, Brazílie, Francie, Německa a USA.
Belgie – Belgické expedice používali heliometr, pořídili na 700 snímků a došli k hodnotě slunečně paralaxy 8,911 +/- 0,084.
Francie - Celkem deset expedic s 35 účastníky došlo k hodnotě 8,80".
USA – Američané použili horizontální dalekohled a fotoheliograf. Hodnota jejich paralaxy byla 8,842 +/- 0,0118".
Brazílie – Jedna expedice pozorovala na antilském San Thomas, druhá v Parnambuco v Brazílii a třetí v Punta Arenas v Chile.
Německo – Němečtí astronomové využívali heliometry a fotoheliografy. Jejich expedice se rozmístily v USA v Hartfordu a v Aikenu v Jižní Karolině, Bahia Blance v Argentině a v Punta Arenas v Chile.