Historie pozorování přechodů planet
Planet transits observing and it's history

It needs a good science of parametres way, for prognosis the Venus and Mercur transit. It was able in the begining of 17th century thanks to Johanes Kepler and publishing the Rudolfinum tables in 1627, named by Rudolf the II. Kepler prognosed Mercur transit on the 7th november 1631 and Venus transit on the 7th december 1631, but unfortunately he died sooner. Kepler calcutated that the transit repeats every 120 years.
An orher transit prognosed by British Jeremiah Horrock on the 4th december 1639.

Předpovědi přechodů planet Venuše a Merkur přes Slunce vyžadují dobrou znalost parametrů dráhy těchto vnitřních planet. To bylo možné až počátkem 17. stol. díky práci Johanese Keplera a vydání Rudolfínských tabulek v roce 1627, pojmenovaných podle Rudolfa II. Habsburského. Kepler předpověděl přechod planety Merkur na 7. listopadu 1631 a přechod Venuše na 7. prosince 1631,ale bohužel pozorování těchto úkazů se již nedožil. Kepler spočítal, že přechody planety Venuše se opakují každých 120 let. Další přechod Venuše předpověděl Angličan Jeremiah Horrocks na 4. prosince 1639.

Transits in 1761 and 1769 prognosed famous British astromon Edmond Halley. He knew that he won't live , he left behind his notes to his descedants. Halleys method is based on the clock passed form the first contact to the last contact.
Astronauts did successfully measure the distance between the Earth and the Sun.
The photos were unevaluable from the 1874.
The last opportunity to watch the Transit was in the end of 19th century
In the 1874 and 1882 the photos were evaluable so the calculations were more correct.American Naval observary provided photografic desks in 1882. 151 profesionals were observing on 77 different places.

Přechody v letech 1761 a 1769 předpověděl slavný anglický astronom Edmond Halley, protože však věděl,že se jich nedožije, zanechal svým následníkům zápisky.
Halleyova metoda je založena na měření času uplynulého mezi prvním a posledním vnitřním kontaktem Astronomům se tehdy skutečně podařilo určit vzdálenost Země-Slunce s dobrou přesností.
Zatím poslední příležitost pozorovat přechod Venuše přes Slunce nastala na konci 19.století.

V letech 1874 a 1882 již byla k dispozici fotografie, takže měření byla daleko přesnější. Z roku 1874 se snímky nezachovali, ale z roku 1882 se dochovaly fotografické desky, pořízené expedicemi Americké námořní observatoře. Celkem se pozorování zúčastnilo 151 profesionálních astronomů na 77 různých místech.

STÁHNOUT DOWNLOAD