Je k vědcům transit k něčemu užitečný?
Zcela jistě se dá říci, že ano. Můžeme pomocí něj například studovat efekt Bailyho kapky, která se vytvoří při přiblížení kotoučku k okraji slunečního disku. Avšak nynější význam přechodu je mnohem menší než dříve. Před vynálezem dalekohledu na počátku 17. století pravděpodobně nikdo tento úkaz nepozoroval. Někteří vědci udávají, že o přechodech Venuše přes Slunce věděli Arabové již v 8. a 9. století, avšak žádné doklady o pozorování nemáme. Na jasně zářícím Slunci nelze rozeznat malý Venušin kotouček pouhýma očima bez dostatečného filtru. Po vynálezu dalekohledu se otevřela možnost pomocí pozorování transitů určit velikost jedné astronomické jednotky, tedy střední vzdálenost Země od Slunce. Od roku 1610, kdy Galileo Galilei poprvé obrátil dalekohled ke hvězdné obloze, proběhlo celkem 6 transitů, z čehož jeden byl z Evropy velmi špatně pozorovatelný. Během těchto několika staletí se nakonec podařilo určit hodnotu solární paralaxy poměrně přesně.

Jaká je tedy hodnota sluneční paralaxy a astronomické jednotky?

Pozorování transitů sice přineslo poměrně solidní výsledky, avšak s dostatečnou přesností byla hodnota těchto údajů změřena až ve druhé polovině 20. století pomocí kosmických sond a odrazů ze Země vyslaných radiových pulsů od povrchu Venuše. Moderní hodnota sluneční paralaxy činí 8,79414², čemuž odpovídá hodnota astronomické jednotky rovná 149 597 870 km.