Přechod Venuše přes Slunce 08.06.2004

Historie pozorování

Pouze dvě planety lunárního systému planet obíhají kolem Slunce blíže než Země a tyto, konkrétně Merkur a Venuše, se mohou dostat do prostoru mezi Zemí a Sluncem. Pokud se tak stane a dostanou se do tzv. dolní konjunkce, lze ze Země pozorovat jejich přechod přes Sluneční disk. Toto si uvědomil Johannes Kepler a výpočty ve svých Rudolfinských tabulkách na rok 1631 předpověděl přechody obou planet přes Slunce. Keplerova domněnka a jeho výpočty se nemýlily a francouzský astronom Piere Gassendi v roce 1631 skutečně přechod Merkuru pozoroval a zároveň se pokusil změřit jeho úhlový průměr. Tímto, vlastně, potvrdil správnost Koperníkovy a Keplerovy teorie o sluneční soustavě. V roce 1631 však přechod Venuše žádný z astronomů nezpozoroval, protože byl z území Evropy nepozorovatelný. Další přechod Venuše přes Slunce vypočítal na rok 1639 mladý angličan Jeremiah Horrocks. 4. prosince roku 1639 se skutečně nemýlil, uspěl a tím se stal prvním člověkem, který vzácný úkaz pozoroval a zaznamenal. Při té příležitosti také změřil úhlový rozměr Venuše a zjistil, že tehdejší spekulace o tomto rozměru se několika násobně liší od skutečnosti.

Slavný anglický astronom Edmond Halley přišel na způsob, jak z časových údajů prvního a posledního vnitřního dotyku Venuše ve Slunečním kotouči vypočítat astronomickou jednotku nebo-li střední vzdálenost Země - Slunce. V dalších letech přechodů, 1761 a 1769, byly údaje měřeny, zaznamenány a tehdejším astronomům se s poměrně velkou přesností povedlo astronomickou jednotku spočítat - výledky se pohybovaly od 125 do 153 miliónů kilometrů, což byl na tehdejší vybavení skutečně úspěch.

Na konci 19. století nastala zatím poslední možnost pozorovat přechod Venuše přes Slunce. V letech průběhu úkazů, tj. 1874 a 1882 byla již k dispozici technologie fotografie, takže měření 1 AU se dost zpřesnila. V roce 1874 se sice ještě používala nestabilní mokrá metoda fotografického procesu, díky čemuž se fotografie nezachovaly, avšak z roku 1882 se fotografické desky pořízené Americkou námořní observatoří(U.S. Naval Observatory) zachovaly.