Venuše

Druhá planeta sluneční soustavy je vůči Zemi po Měsíci nejbližším vesmírným tělesem. Má velice hustou atmosféru, která vytváří masivní skleníkový efekt, díky němuž je na povrchu planety opravdové peklo (teplota je zde okolo 480 °C), ale odráží i velké množství světla - po Měsíci je nejjasnějším objektem na noční obloze (-3,3 až -4,2 mag). Nemá žádnou přirozenou družici.

Velkou zvláštností planety je způsob, jakým rotuje kolem své osy. Rychlost rotace je mnohem menší než u ostatních planet Sluneční soustavy (243 dní a 4 hodiny). Navíc rotuje na opačnou stranu než ostatní planety (vyjma Uranu). Průměrná vzdálenost Venuše od Slunce je 108,2 mil km.

Povrch Venuše nemůže být sledován ve viditelném světle, protože planeta je zahalena mraky. Pozoroval se tedy radarem. Radarové mapy ze Země se navzájem velmi liší, protože rozdílné frekvence radioteleskopů zachycují někdy ne povrchové, ale podpovrchové podrobnosti. První podrobnou radarovou mapu získala americká sonda Pioneer Venus Orbiter. Povrch Venuše je celkově rovnější než povrch Země. Velký vliv na jeho tvar měla bezesporu sopečná činnost (sopečného původu je asi 85% povrchu). Výraznou roli při utváření povrchu Venuše hraje i eroze.

Na Venuši jsou dvě obdoby kontinentů na Zemi: Afrodite Terra, ta je velká asi jako Jižní Amerika, a Ishtar Terra zhruba s rozlohou Austrálie. Venušiny kontinenty byly vyzvednuty pravděpodobně při tektonické aktivitě. Na Venuši jsou jen tři hornaté oblasti, z nichž nejvyšší je Maxwell Montes (10,6 km).

Atmosféra Venuše je velmi hustá, takže na povrchu Venuše je atmosférický tlak 90x vyšší než na Zemi. Skládá se většinou z CO₂, kterého je ve Venušině atmosféře asi tisíckrát víc než v atmosféře Země (je to 96,6%), dále z dusíku (3,2%), vodních par (0,01%) a dalších látek. Atmosféra je také příčinou vysokého albeda Venuše, která odráží 59% světla. A díky ní a skleníkovému efektu, který způsobuje, je na povrchu teplota až 480 °C.

Mraky se v atmosféře tvoří ve výšce cca 63 - 67 km nad povrchem planety. Skládají se z kyseliny sírové, fluorovodíkové a chlorovodíkové. Nejasné je zatím složení pevných částic, které se v mracích nacházejí, neboť jejich identifikace je obtížná.

Jediné, co můžeme na Venuši pozorovat ze Země, jsou její fáze. Ty závisí na vzájemném postavení Venuše, Slunce a Země. Vrcholné body vzájemných pozic těchto těles se nazývají aspekty. Protože je Venuše vnitřní planetou, má 4 aspekty: horní a dolní konjunkci a maximální západní a východní elongaci. Při horní konjunkci je planeta ze Země neviditelná (je schovaná za září Slunce). Výjimečná situace nastává při zatmění Slunce. Přitom Měsíc zastíní sluneční kotouč a sluneční záře nepřesvítí Venuši. Při dolní konjunkci je Venuše opět neviditelná, tentokráte je před Sluncem a zaniká v jeho záři. Může ale nastat zvláštní situace, kdy jsou Země, Venuše a Slunce přesně v jedné přímce. Tento jev se nazývá přechod Venuše přes sluneční disk. Venuši tak můžeme vidět jako černou tečku, která se pohybuje po disku Slunce. Tento úkaz je velice vzácný. Pozorujeme jej vždy nejdříve po 122 letech a další za 8 let. Minulé přechody byly 9. 12. 1874 a 6. 12. 1882, další bude 6. 6. 2012 a poté až 11. 12. 2117 a 8. 12. 2125. Aspekty, kdy je za normálních podmínek Venuše viditelná, jsou maximální západní elongace (viditelná na východě jako jitřenka) a maximální východní elongace (na západě jako večernice). Platí, že při horní konjunkci by teoreticky měl být úplněk, ale Venuše je v tuto dobu nepozorovatelná. Při dolní konjunkci je naopak nov, při max. východní elongaci první čtvrť a při maximální západní elongaci poslední čtvrť.

Roman Hájek, Jan Marek