SESTERSKOU PLANETOU ZEMĚ JE VENUŠE

Svět téměř stejně velký jako naše mateřská planeta. Slunci bližší Venuše je neustále zahalená mohutnou vrstvou mračen, jež odrážejí sluneční svit. Astronomové se domnívali, že mraky chrání Venuší před Sluncem (vysoké teploty na povrchu Merkura) a Venuše by tak mohla být vlahým světem plným par, asi tak, jako tomu bylo na Zemi před 300 milióny lety. Vesmírné sondy však odhalily krutou skutečnost - Venuši, připomínající peklo. Návštěvník z vesmíru by zde zažil jen žár a vření vulkanického světa, v němž by se vše živé udusilo a spálilo. Žár na povrchu Venuše má na svědomí známý skleníkový efekt.

SKLENÍKOVÝ EFEKT

Atmosférou Země proniká sluneční zářená a ohřívá povrch. Z povrchu se uvolňuje teplo v podobě infračerveného záření, z něhož většina uniká d vesmíru. Cestou vzhůru musí však tepelné záření projít nejnižší vrstvou zemské atmosféry - troposférou. Zde se srážejí vodní páry a pohlcujíčást infračervených paprsků; toto teplo pomáhá udržovat teplotu na Zemi. Na Venuši se však asi polovina infračerveného záření udrží nad povrchem - oxid uhličitý v její atmosféře totiž funguje jako skleněný poklop ve skleníku, který světlo nechá projít ale nedovolí uniknout teplu. Venuše by vlastně měla mít mnohem vyšší teplotu na povrchu než jen skutečných pouhých 465°C. Je tu však mlha z kyseliny sírové a ta nepropustí k Venuši až 80% slunečního záření.

SVĚT NARUBY

Venuše se otáčí kolem vlastní osy opačně než ostatní planety. Osa je odkloněna o 2,7 stupně od kolmice. Planetě trvá 243 dnů, než se jednou kolem této osy otočí; je to více než Venušin jeden rok. Atmosféra rovněž rotuje - planetu obletí za 4 dny.