Venuše
Obecná charakteristika
Horní a dolní konjunkce
Odraz Venuše v mytologii
Vzdálenost mezi Venuší a Zemí se mění od 40 do 259 milionů km. V době, kdy je k nám nejblíže, vidíme Venuši jako úzký srpek. Poprvé pozoroval fáze Venuše Ital Galileo Galilei v roce 1609. Venuše je v pořadí druhou planetou od Slunce, vzdálenou od něj zhruba 108,2 milionů km. Rozměry a hmotností se ze všech planet nejvíce podobá Zemi. Průměr má 12 104 km. Okolo Slunce obíhá po téměř kruhové dráze průměrnou rychlostí 35 km/s. Jeden oběh trvá 224,7 dne. Venuše se kolem osy otáčí nejpomaleji ze všech planet,jednou za 243,16 dne. Jeden den je tedy delší než rok. Navíc se otáčí opačným směrem než většina ostatních planet. Slunce tedy na její obloze vychází na západě a zapadá na východě.
Po Slunci a Měsíci je Venuše nejjasnějším objektem na obloze. Nemůže se vzdálit od Slunce dále než na 47°, protože se pohybuje uvnitř zemské dráhy. Je patnáctkrát jasnější než nejjasnější hvězda oblohy Sírius. Přesto na jejím povrchu nerozeznáme dalekohledem žádné detaily, protože je neustále zahalen vrstvou mraků. Jediné, co můžeme na Venuši pozorovat jsou její fáze.
Povrch Venuše zakrývá hustá vrstva neprůhledných mraků,které odrážejí asi 60% slunečního záření.Představu o atmosféře jsme získali z měření meziplanetárních sond typu Veněra, Mariner a Pioneer Venus a z pozemských pozorování. Atmosféra končí zhruba ve výšce 1000 km nad povrchem. Skládá se z velké části z oxidu uhličitého, dále z helia, dusíku, kyslíku a kyseliny sírové.
Návrat do hlavní nabídky této stránky
Je tu ale háček...
PlanetyNávrat do hlavní nabídky této stránky
Budeme-li brát pohled na Venuši ze Země-Slunce tak se na obloze může dostat do maximální vzdálenosti úhlu 47°. Můžeme hovořit o VÝCHODNÍ ELONGACI a to pokud Venuši budeme pokládat za Večernici a také o ZÁPADNÍ ELONGACI v tomto popřípadě považujeme Venuši za Jitřenku.Období kdy Venuše prochází okolo Slunce je ona již zmíněná KONJUKCE. Ve skutečnosti to není až zas tak jednoduché jak to na první pohled vypadá. Ono ve skutečnosti je to tak že při konjunkci se Sluncem se Venuše nachází na spojnici Země-Slunce . Při horní konjunkci je to : za Sluncem , Při dolní konjunkci je to : mezi zemí a Sluncem.
Tyto konjunkce (horní a dolní) se nerozlišují tím jestli na obloze vidíme procházet Venuši pod nebo nad Sluncem . Je to prostorové uspořádání těles jako na schématu. V případě horní konjunkce může být Venuše nad Sluncem i pod sluncem nikoli však zároveň . Podobně to platí i u dolní konjunkce. Ovšem u dolní konjunkce je-li to výjimečný případ může Venuše přímo přejít přes sluneční kotouč. Horní a dolní konjunkci můžeme rozpoznat například pomocí dalekohledu. V tomto případě je horní konjunkce v úplňku (vypadá jako malý kotouček) a při dolní konjunkci Je Venuše blízko k Zemi a téměř v novu (je větší a vypadá jako tenký srpek).
Budeme-li na nebi (na obloze) sledovat pohyb Venuše v postavení vůči slunci , tak můžeme zaznamenat , že při horní konjunkci se Venuše v postavení vůči Slunci pohybuje od Z k V a pomaleji, při dolní konjunkci rychleji od V k Z. Rychlost onoho pohybu je jen zdánlivá.
Zpět
neobíhají okolo slunce v jedné rovině. Jejich dráhy jsou různé. Za základní rovinu považujeme rovinu dráhy země okolo slunce. Sklon dráhy Venuše vůči dráze Země činí 3,4°. Díky tomuto sklonu Venuše na obloze většinou mine sluneční kotouč a výsledkem takové konjunkce je jen to, že Venuše je po určitou dobu nepozorovatelná.Když se však při dolní konjunkci Venuše zároveň'a ocitne blízko uzlu své dráhy (místo, kde se roviny drah Země a Venuše protínají), pozorujeme na Zemi přechod Venuše přes Slunce. Taková situace je ovšem mimořádně vzácná. Dvojice přechodů Venuše přes Slunce nás čeká v roce 2004 a 2012 (ten druhý nebude pozorovatelný z České republiky). Poté se Venuše od uzlu vzdálí a další přechod si užijí naši pravnuci v letech 2117 a 2125.
Zpět
Návrat do hlavní nabídky této stránky
Venuše a Afrodité
Zrození Venuše
Ištar
Ostatní kultury
Návrat do hlavní nabídky této stránky
Venuše je díky své jasnosti nejčastější planetou, které si lidé na obloze všimnou. Na Sibiři byla jedinou planetou, která měla jméno - Cholbon. Všimli si jí na ranní i večerní obloze. Občas zaznamenali i jinou jasnou planetu, ale Venuše vedla. Nikoho tedy nepřekvapí, že ji znali už v dávné minulosti.
Venuše získala své jméno od římské bohyně lásky a míru. Pro řeky to byla Afrodité, v Egyptě Isis a pro féničany Astrate. Bývá spojována mezi kovy s mědí, trojúhelníkem, číslem pět, modrou barvou a pátkem. Sasové nazývali svoji bohyni plodnosti (ekvivalent předchozích bohyní z jiných kultur) Fria. Z jejího jména vznikl název Friday, zatímco francouzské Vendredi ukazuje na řeckolatinský původ.
Venuše-Afrodité je známa jako dcera nebes a moře, dítě Urana a Gaii. Někdy jako dcera Dia, nebo se píše, že vznikla z mořské pěny.
Zpět
Existují dvě verze jejího zrození. Podle první z nich je starší než Olympští bohové. Když titán Cronus uřízl svému otci Uranovi genitálie a vrhl je do moře, vytvořila se kolem celého Kypru pěna, ze které povstala jako zralá mladá žena Afrodité.
Druhou variantu vypráví Homér. Ten říká, že Afrodité je dcerou Dia a mořské nymfy Dione. Vdala se za Hefaista (Vulkána) a měla s ním děti. Nicméně spíš než rodina jí zajímaly pletky s bohy i smrtelníky. Mezi jejími milenci byli Árés, bůh války a krásný Adonis. Afrodité byla matkou Erota (Cupida), Deimose (Panice) a Harmonie, manželky Cadma. Jedním z jejích smrtelných synů byl Aeneás, kterého měla s Anchisem, králem Dardanie. Za svou lásku k bohyni byl Anchises stižen bleskem.
Zpět
Tento příběh je podobný sumerské báji o bohyni Ištar. Sumerové, kteří od Řeků vyšli z řecké astronomie nazývali Venuši Inanna, Ištar nebo Eštar. Jako ranní hvězda to byla bohyně lásky, sexu a erotiky ale také války. Měla křídla, jezdila na lvu a byla ozbrojena lukem a šípy. Bývá často zobrazována poblíž boha Slunce. Její sestra, která bývala vidět večer, byla hlídačkou u brány říše smrti.
Sestoupila do podsvětí, aby tam našla duši svého milence Tammuze. Jak cestovala podsvětím, ztrácela svoji krásu a když předstoupila před královnu smrti, byla pověšena na hák a ponechána smrti. Bohové ji ale zachránili a ona se stala královnou nebes.
Zpět
Číňané ji nazývali Velká bíla bohyně a spojovali ji s kovy (hlavně zlatem), západním směrem a pátkem. Myšlenku řídit kalenář podle planet převzali číňané pravděpodobně z Indie.
Astronomové ve střední Americe měli podobná pravidla. Jejich Maya byla bohyní válek, která rozsévala zkázu a smrt. Májští astronomové zaznamenávali svá přesná pozorování planety a jejich rituální kalendář byl založen na těchto pozorováních.
Zpět
Návrat do hlavní nabídky této stránky